JUDr. Pavel Koukal
Jednou z klíčových oblastí zájmu korporátní compliance tradičně je oblast tzv. soutěžní compliance (Antitrust & Competition Compliance), a to z důvodu, že pravidla hospodářské soutěže a jejich dodržování se obecně týkají každé obchodní korporace, bez ohledu na konkrétní zaměření její ekonomické činnosti a předmět podnikání, velikost, výši obratu anebo počet zaměstnanců.
Platí totiž, že každá obchodní společnost je jako podnikatel současně vždy i v postavení tzv. soutěžitele, což je pojem v českém právním prostředí používaný v zásadě pro každého (podnikatele a za určitých podmínek i nepodnikatele), kdo se účastní hospodářské soutěže. Evropské soutěžní právo naproti tomu používá pro označení soutěžitele jiný rámcový pojem, resp. označení, a to podnik (undertaking).
Regulace hospodářské soutěže je v současné době již velmi komplikovanou a obsáhlou oblastí, která vyžaduje nejen znalost vlastní právní úpravy, ale i širší znalost ekonomických, účetních a řady dalších souvisejících okolností. Z právního hlediska se přitom navíc nejedná pouze o úpravu soutěžních právních předpisů, zejména zákona o ochraně hospodářské soutěže, ale i o související dotčenou trestně právní úpravu a úpravu obsaženou v občanském zákoníku. V tomto směru je rovněž zásadní, že výchozí základ právní úpravy ochrany hospodářské soutěže již dnes tvoří společná evropská úprava, vycházející z článků 101 až 103 Smlouvy o fungování Evropské unie.
K tomu navíc přistupuje i ta skutečnost, že vedle evropských a vnitrostátních právních předpisů regulujících hospodářskou soutěž se stále více prosazují i vlastní výkladová pravidla soutěžních orgánů, tj. v českém kontextu pravidla evropské Komise a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která se činí závaznými formou tzv. sdělení a jež jsou souhrnně označována jako tzv. soft law.
Z hlediska soutěžní compliance je hlavním cílem a úkolem účinně předcházet tzv. soutěžním compliance rizikům, což jsou specifická korporátní rizika spojená s pravidly a ochranou hospodářské soutěže, a negativním důsledkům spojeným s porušením těchto pravidel. Zde je třeba uvést, že v České republice je k prosazování evropského i vnitrostátního soutěžního práva pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jehož působnost je kromě jiného dále rozšířena i o přezkoumávání veřejných zakázek. Úřad v tomto směru vede předběžná a správní řízení, a to v případech podezření na porušení povinností vyplývajících ze zákona o ochraně hospodářské soutěže a dalších soutěžních předpisů, přičemž je v tomto směru vybaven řadou významných procesních a vyšetřovacích oprávnění, jakož i právem ukládat za zjištěné a prokázané přestupky pokuty a nápravná opatření.
Vedle toho se tento úřad snaží prosazovat soutěžní právo i cestou určitých forem motivace soutěžitelů, a to jednak svými vzdělávacími a preventivně výchovnými aktivitami a dále pak i opatřeními v rámci platné právní úpravy, např. formou tzv. programu leniency (žádosti o shovívavost) anebo narovnání (settlement).
NahoruPokuty
Ve vztahu k možným negativním důsledkům porušení pravidel hospodářské soutěže je přitom třeba zdůraznit, že jak evropské, tak i české soutěžní právo obecně stanoví velmi vysoké sankce ve formě pokut, které lze uložit až do výše 10 % čistého obratu dosaženého za poslední účetní období, a vedle toho i možné související důsledky, zejména neplatnost dohody anebo jiného právního jednání, jež bylo v rozporu s právní úpravou.
K tomu přistupují i další možné konsekvence prosazování soutěžního práva, a to zejména související s možností poškozených soutěžitelů domáhat se náhrady škody způsobené porušením soutěžních pravidel na základě zákona č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže. Právě tato specifická oblast soukromého prosazování soutěžního práva soutěžiteli jakožto soukromými žalobci (private enforcement) se do budoucna může stát jedním z klíčových soutěžních compliance rizik.
V oblasti soutěžní compliance je třeba vycházet zejména z právní úpravy dané již zmiňovaným zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, který, v souladu s právem Evropské unie, stanoví dvě základní pravidla hospodářské soutěže, a to:
-
zákaz protisoutěžních dohod, tj. dohod soutěžitelů, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže (§ 3);
-
zákaz zneužití dominantního postavení, tj. zákaz…
