Návrh zákona o ochraně oznamovatelů - je čas se připravit

0.3

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů – je čas se připravit

JUDr. Pavel Koukal

Ministerstvo spravedlnosti připravilo a 29. dubna 2022 rozeslalo do připomínkového řízení nový návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který má v České republice transponovat požadavky unijní směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jen "Směrnice").

Nový návrh zákona o ochraně oznamovatelů přitom navazuje na předchozí návrh zákona, který se z důvodu voleb již nepodařilo do podzimu roku 2021 v Poslanecké sněmovně finálně projednat a schválit. Vzhledem k tomu nastala situace, kdy se v České republice, stejně jako v řadě dalších členských států EU, nepodařilo v transpoziční lhůtě do 17. prosince 2021 přijmout zákon o ochraně oznamovatelů a tedy včas transponovat příslušné unijní požadavky ohledně whistleblowingu.

 NahoruMetodika Ministerstva spravedlnosti

Aby se předešlo výkladovým pochybnostem ohledně přímých účinků Směrnice z důvodu nesplnění transpoziční povinnosti, vydalo Ministerstvo spravedlnosti jako určený garant této agendy počátkem listopadu 2021 zvláštní metodiku, ve které se podrobně zabývá jak přímými účinky Směrnice a okruhem jimi dotčených subjektů, tak i konkrétními otázkami whistleblowingu, jež je třeba bezprostředně řešit ještě před přijetím zákona o ochraně oznamovatelů.

Za zásadní sdělení je třeba považovat především tu část metodického výkladu Ministerstva spravedlnosti, která se týká okruhu adresátů přímého účinku Směrnice, jež byli povinni hned po 17. prosinci 2021 zavést interní kanál pro oznamování (vnitřní oznamovací systém) a plnit i další, s ním spojené povinnosti přímo na základě Směrnice, tj. i přes dočasnou absenci prováděcí právní úpravy v České republice.

V tomto směru přitom metodika mezi tyto přímo povinné subjekty zařadila výhradně orgány veřejné moci a vybrané veřejné instituce bezprostředně spojené se státem – Českou republikou, a to konkrétně:

• státní orgány;

• orgány územních samosprávných celků (orgány krajů a obcí s více než 10 000 obyvateli); a

• další vybrané veřejné instituce (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna, veřejné vysoké školy, Stanice technické kontroly).

Tento výklad Ministerstva spravedlnosti je v souladu jak s evropským právem, tak i s příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie, podle které nelze přímé účinky směrnic v žádném ohledu vztahovat na soukromé subjekty, včetně obchodních společností.

Přesto je významné, že v kontextu nepřímého účinku Směrnice lze některé dopady nepřímo vztáhnout i na obchodní společnosti, a to v souvislosti s jejich možnými soudními spory s oznamovateli. Platí totiž, že se v případě soudního sporu mezi oznamovatelem jako zaměstnancem a obchodní společností jako zaměstnavatelem, bude moci oznamovatel dovolávat svých práv oznamovatele vyplývajících přímo ze Směrnice, například zákazu odvetných opatření anebo přenesení důkazní povinnosti, a to přesto, že společnost jako soukromý subjekt prozatím výslovnou povinnost zavést vnitřní oznamovací systém nemá.

Pokud jde o věcný rozsah přímého účinku Směrnice pro vybrané povinné subjekty, tak jej metodika vztahuje jak na vlastní povinnost zavedení vnitřního oznamovacího systému (VOS) v souladu s požadavky Směrnice, tak i na povinnost nastavení interních procesů vyřizování, zpracovávání a uchovávání oznámení v rámci VOS, včetně povinnosti určení osoby odpovědné za přijímání oznámení a nakládání s nimi – tzv. příslušné osoby.

Ve shora popsaných souvislostech již převzalo Ministerstvo spravedlnosti i "úkoly spojené se zavedením a fungováním externího oznamovacího systému", byť prozatím bez toho, že by k tomu bylo zákonem pověřeno. Na tomto základě tak ministerstvo přijímá a posuzuje externí oznámení, jakož i poskytuje metodickou, poradenskou a odbornou pomoc ve věcech oznamovatelů a současně i plní úkoly stanovené Směrnicí.

Ministerstvo spravedlnosti uveřejnilo na svých internetových stránkách příslušné právní informace a informace o své činnosti v oblasti whistleblowingu, a to v rozsahu uvedeném v ustanovení § 15 návrhu zákona o ochraně oznamovatelů. Samotná webová platforma má čtyři hlavní oddíly, a to: Oznamovatel, Veřejnost a média, Právní úprava a metodická doporučení a Statistiky a výroční zprávy. Platí přitom, že vlastní činnost ministerstva na tomto úseku prozatím plní jeho Odbor střetu zájmů a boje proti korupci.

 NahoruNávrh zákona o ochraně oznamovatelů

Pokud jde o aktuální stav legislativního procesu ohledně nového návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tak tento má být po vypořádání uplatněných připomínek předložen do konce září Ministerstvem spravedlnosti do vlády a poté již lze očekávat jeho následné bezodkladné předložení k projednání Poslanecké sněmovně.

Zatím je předpoklad ukončení parlamentního projednání a schválení návrhu zákona vztahován ke konci roku 2022 s tím, že zákon by měl nabýt účinnosti od 1. července 2023.

Oproti předchozímu návrhu zákona o ochraně oznamovatelů doznal nový návrh několika změn a úprav, ale v základních otázkách vychází z původního textu. Jednou z hlavních změn oproti předchozímu návrhu je skutečnost, že se nový návrh vrací k limitu 50 zaměstnanců, který kromě jiného zakládá povinnost organizace zavést vnitřní oznamovací systém.

Zákon o ochraně oznamovatelů bude z hlediska předmětu právní úpravy zahrnovat tři hlavní oblasti, a to jednak úpravu podmínek podávání a posuzování oznámení podle tohoto zákona, dále pak úpravu podmínek poskytování ochrany osobám, které oznámení podaly, a konečně i úpravu působnosti Ministerstva spravedlnosti na úseku ochrany oznamovatelů.

Významná v tomto směru je sama výchozí legální definice pojmu Oznámení, podle které jde o takové oznámení fyzické osoby, které obsahuje informace o možném protiprávním jednání, jež má znaky trestného činu nebo porušuje právní předpis ČR nebo předpis Evropské unie upravující oblasti podle § 2 odst. 2 zákona, a o jehož spáchání se oznamovatel dozvěděl v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností. K tomu je třeba doplnit, že oznámením se pro účely zákona rozumí také oznámení podané anonymně, pokud vyjde dodatečně najevo totožnost oznamovatele.

Pokud jde o vymezení věcné působnosti zákona, tak vedle podezření z trestného činu bude oznamovatel moci učinit oznámení o protiprávním jednání v následujících oblastech veřejného zájmu:

• finančních institucí, finančních služeb, finančních produktů a finančních trhů;

• daně z příjmů právnických osob;

• předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu;

• ochrany spotřebitele a bezpečnosti a souladu s požadavky na výrobky podle právních předpisů;

• bezpečnosti dopravy, přepravy a provozu na pozemních komunikacích;

• ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a krmiv a ochrany zvířat;

• radiační ochrany a jaderné bezpečnosti;

• zadávání veřejných zakázek, veřejných dražeb a hospodářské soutěže;

• ochrany vnitřního pořádku a bezpečnosti, života a zdraví;

• ochrany osobních údajů, soukromí a bezpečnosti sítí elektronických komunikací a informačních systémů;

• ochrany finančních zájmů Evropské unie;

• fungování vnitřního trhu včetně ochrany unijních pravidel hospodářské soutěže a státní podpory.

Z hlediska vymezení osobní působnosti zákona, tj. vymezení okruhu osob, které mohou učinit oznámení o protiprávním jednání v režimu ochrany oznamovatelů, návrh zákona v zásadě vychází z úpravy Směrnice a pouze ji přizpůsobuje konkrétním podmínkám v České republice.

Oznámení tak může učinit fyzická osoba, která se o protiprávním jednání dozvěděla v souvislosti se svou prací nebo jinou obdobnou činností (tj. v tzv. pracovním kontextu), jíž se rozumí:

• zaměstnání (tj. osoba se statusem zaměstnance včetně státního zaměstnance a zaměstnance územní samosprávy);

• služba (tj. osoba se statusem státního zaměstnance ve služebním poměru nebo státní službě);

• samostatná výdělečná činnost (tj. osoba se statusem osoby samostatně výdělečně činné);

• výkon práv spojených s účastí v právnické osobě (tj. společníci, akcionáři apod.);

• funkce člena volené právnické osoby (tj. osoba se statusem člena statutárního anebo dozorčího nebo kontrolního orgánu);

• správa svěřenského fondu;

• dobrovolnická činnost (dobrovolníci);

• odborné praxe, stáže (praktikant, student, učeň, stážista);

• plnění práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, jejímž předmětem je poskytování dodávek, služeb, stavebních prací nebo jiného obdobného plnění.

Pro tzv. povinné subjekty dle zákona a oznamovatele jsou zcela zásadní podmínky ochrany oznamovatele. Zde jsou dle návrhu zákona stanoveny dvě základní podmínky, a to, že oznamovatel měl oprávněné důvody se domnívat, že oznámení bylo nezbytné pro odhalení protiprávního jednání podle § 2 odst. 1 zákona, a současně, že oznámení podal prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému, Ministerstva spravedlnosti, orgánu veřejné moci příslušného podle jiného právního předpisu nebo uveřejněním za splnění podmínek dle tohoto zákona.

K tomu je třeba doplnit, že oznámení protiprávního jednání se v této souvislosti nepovažuje za porušení bankovního tajemství, smluvní povinnosti mlčenlivosti, povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu ani za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost podle jiných právních předpisů. V tomto směru ale platí určité výjimky, a to pro výkon činnosti notáře, notářského kandidáta a koncipienta, státního zástupce, asistenta a právního čekatele, advokáta a advokátního koncipienta, soudního exekutora, exekutorského kandidáta a koncipienta, soudce, asistenta soudce a justičního čekatele, a daňového poradce, jakož i mlčenlivost při poskytování zdravotních služeb.

Obsahem oznámení podle návrhu zákona nemohou být rovněž…